Prožil v tomto městě mnoho let tiše, nenápadně a doufal, že umře nepoznán. Už dávno dosáhl penzijního věku, ale usilovat o důchod z nějakého důvodu úporně odmítal. Nikdo nevěděl, kdo je, a odkud. Příbuzné tu neměl, a pár známých ho neznalo dříve, než od roku 1946, roku, kdy se objevil v tomto přímořském městě. Měl dřevěnou levou nohu a višňovou hůl, pokrytou reliéfy hladkých suků, a brigadýrku s natrženým lakovaným kšiltem. Celá ta léta bydlel v přístavbě k márnici a pracoval jako noční hlídač v nemocnici. Jeho, již časově neomezený, doklad byl vydán na jméno Adam Stěpanovič Dombrovskij.<br /><br />Román „Sedmnáct levých bot“ (1964–1966) spatřil poprvé světlo světa v Dagestánském knižním vydavatelství roku 1967.<br /><br />Byl to první román mladého prozaika, ale již v sobě nesl charakteristické obrysy prózy Václava Michalského, jako bohatý přesný ruský jazyk, mistrovské spojení vyprávění a představivosti, schopnost vystavět na jakoby takřka nezachytitelném obyčejném materiálu napl
